Měl to být megavýlet, celý cvičák byl vyzván k 1. a poslednímu společnému pokoření vrcholu Ještědu v tomto roce. Špatné počasí většinu lidí odradilo. Zbyla jen hrstka statečných vybavená ježdíky pro rychlejší sjezd z kopce dolů. Slejzali jsme se, jak švábi na pivo. Po akademické čtvrthodince bylo jasné, že žádný blázen již nedorazí. Skupinka čítající šest lidí a sedm psů vyrazila od konečné tramvaje směrem nahoru do míst, kde jsme přes ukrutnou mlhu horský hotel Ještěd pouze tušili. Jednu výhodu to přeci jen mělo, potkali jsme pouze jednoho člověka, který nás upozornil, abychom si psi připnuli na vodítka, aby nám neodletěli. Argoušova kila navíc (obtloustlý choďák) se tentokrát hodila. Pán si skutečně nevymýšlel. Ještě že Arleta s Grejsinou byly na vodítku jinak by to paničku odfouklo. V bufetu na Ještědu jsme byli jediní návštěvníci, takže vzít psi dovnitř nebyl žádný problém. Zanedlouho po nás přišla skupinka čtyř čtyřicátníků, také vybavených ježdíky, kteří šli trasu opačným směrem. Nejsme jediní blázni! Cesta dolů byla rychlá, slalom mezi lyžaři, natlučené zadky o výmoly, ušlapáni vlastními psy. Ale jelo to dobře!
Fotky i s komentářem jsou ke shlédnutí zde.(argolifavo.rajce.idnes.cz)
