Díky Calvinovi nahlížíme pod pokličku canisterapii, zatím se rozhlížíme, učíme se, po chvilkách už i samostatně pracujeme. Od ledna 2014 dojíždíme každý pátek dopoledne do Domova pro postižené v Raspenavě. Pomáháme tam ve školce, kde jsou děti s poruchami soustředění a mentální retardací a pak tam máme Pavlíka (Dawnův syndrom + autismus) a Věrku, kterým se věnujeme individuálně a obzvláště si s Calvinem rozumí. Myslela jsem si, že se budou takto velkého psa bát, ale zdá se, že je spíš fascinuje. Calvinovi je osm měsíců, takže zatím nevydrží pracovat celé dvě hodiny, ale každou návštěvou jsou vidět pokroky a zdá se, že se pro tuto práci opravdu hodí. Několik málo foteček zde.
