V roce 2016 jsme samozřejmě pokračovali ve výcviku záchranařiny. Karča udělala veliký pokrok a začalo jí to konečně bavit. Možná i proto, že je to žárlivka a chce být vždy před Calvinem. Ten začal také štěkat, takže i s ním můžeme trénovat. Calvin je lepší na ploše, Karča má jemnější nos a je lepší na sutinu, protože v lese jí zatím stále ruší zvěř. Postupujeme pomalu, ale jistě a třeba se i v příštím roce pokusíme o nějakou tu zkoušku. Na záchranářském táboře se Karča shlídla i ve vodní záchranařině a naučila se přinášet aport z vody. Pokračovali jsme v odbourávání strachu ze slaňování. Bohužel na Calvina nemáme postroj, s mamuty se prý nepočítalo. I Karče byl postroj hooodně těsný, ale nakonec se zadařilo. S Arletou jsme na vyšším levlu a tam jsme dokonce letěli i letadýlkem, abychom vyzkoušeli schopnost psů hledat po delší a netradiční přepravě na místo určení. To ovšem nemohlo salámistku Arletu rozházet a nevšední zážitek jsme si mohli užít. V listopadu jsme měli jedinečnou možnost vyzkoušet čerstvě zbouranou sutinu v Sokolově, kdy byli figuranti na místo určení zavedeni podzemními chodbami, tudíž prohledávaný prostor byl čistý od stop. Běžně se k takovým to sutinám nedostaneme a bylo to pro psy nové, přesto si s tím poradili.
S Karčou jsme se ještě letos začali věnovat dogtrekkingu. Byli jsme na čtyřech trecích, vždy MIDové tratě, tj. do 50 km. Pohybujeme se v první desítce a bývají před námi jen běžkyně. My neběžíme, kocháme se a fotíme. :o)
S Calvinem stále docházíme do Domova pro postižené v Raspenavě a věnujeme se canisterapii.
fotky z víkendu na Zátiší
foto tábor Hejnice 2016 – 1. část
foto tábor Hejnice 2016 – 2. část
foto sutina Sokolov
foto letadýlko
