Letošní dovolenou jsme zasvětili našim nevyšším horám Krkonoším. Každý den jsme z kempu u Dvora Králové dojížděli do hor na menší túrky. Psi se chovali nad očekávání vzorně, v kempu i mimo něj nemuseli být přivázaní, lidí si nevšímali a drželi se u karavanu. Nebyl jediný den, kdy by se nás lidi neptali co je to za plemeno. S potěšením musím říct, že byla i spousta takových, kteří čechohoráka znají, no jo, hory se zkrátka nezapřou. Je až s podivem, jak se mínění těch, kteří toto plemeno znají za pět let, co jsme si pořídili první čechohoračku Grejsi, změnilo. Ještě před třemi roky jsme podle lidí, které jsme potkávali měli doma malého, drobného mrzáčka, ještě jsem zapomněla dodat málo chlupatého. A dnes máme pořádné velké psy a v naprosté většině komentářů i krásný chovný pár. Takže malá, málo chlupatá fenka povýšila na pěkného chovného psa :O).
Za nejhezčí považuji výlet ze Špindlerova mlýna pod Kozími hřbety na Luční boudu a zpět údolím Bílého Labe. Je to trochu náročnější terén, ovšem o to hezčí, protože tam moc lidí nepotkáte a můžete si v klidu vychutnat tu krásu kolem sebe. Ne jako na Sněžce, kde jdete v zástupu lidí, ze kterého pomalu nemůžete ani vystoupit a odpočinout si. Třiceti stupňové vedro je zničující, stín je vzácností a ještě musíte poslouchat ty řeči, od lidí, kteří se nahoru nechali vyvézt lanovkou a teď si jdou jen spokojeně dolů: „no podívej, jak se ta paní má, když jí pejskové táhnou“. Paní se skutečně má, ale kdyby pejsky neměla, mohla se také svézt lanovkou a jen si v klidu sejít dolů. Fotky z jednotlivých výletů si můžete prohlédnout zde.
