titulní strana

o nás

naši psi

odchovy

o plemeni

galerie

odkazy

 
 
     
   Pf 2018                                                                                                                    23.12.2017

Přejeme všem krásné a pohodové Vánoce. Všechny smutky nechte za sebou v roce 2017 a do nového roku vykročte tou správnou nohou, ať se podaří vše, co si přejete. Nový rok plný splněných přání přeje Lenka Čápová a všichni z Di-Le-Grej.

Pf 2018

 
     
   Klubový šampion práce 2017                                                                                       29.10.2017

Při oslavách 40. výročí plemene a klubové výstavě v Netolicích byl Arletě a Caramele přiznán titul Klubový šampion práce 2017. Obě splnily podmínky ve sportovní kynologii. Pro Arletu pak byla druhou kategorií záchranařina a pro Caramelu dogtrekking.

 
     
   PF 2017                                                                                                                       28.12.2016

Do nového roku přejeme, ať se každému splní jeho přání.

Pf 2017

 
     
   šampionát                                                                                                                       30.10.2016

Na podzimní mezinárodní výstavě Double CACIB Praha se nám podařilo získat tituly potřebné pro udělení českého šampiona. Calvin tak kráčí ve šlépějích maminky a babičky Grejsi :o)

šampionát

 
     
   PF 2016                                                                                                                       26.12.2015

Přejeme krásné a pohodové Vánoce a hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v roce 2016.

Pf 2016

     
   Přednáška v MŠ Motýlek                                                                                               22.7.2015

V červnu jsme se s Calvinem a Arletou zúčastnili preventivní přednášky canisterapeutů (ze spolku CANISTÉ STP Česká Lípa o.p.s.) o pejscích v liberecké mateřské školce. Cílem bylo dětem předvést, jak se správně zachovat při kontaktu s pejskem, ať už vlastním, nebo cizím, jak se o něj správně starat a dopřát mu vše co potřebuje, aby bylo soužití s člověkem bezproblémové. Součástí byly i ukázky, kde všude nám psi pomáhají - ukázky canisterapie a záchranařiny. Pár foteček je na rajčeti.

 
     
   Kamarádi na severu                                                                                               30.3.2015

V neděli jsme se byli proběhnout s kamarády čechohoráky v Hejnicích, kde je nová pětiměsíční fenka Carrera Plavská smečka. Zajel za námi i již známý Baryk z Všenorských strání s paničkou Andreou z nedaleké Řasnice, který již vyrostl v pořádného psa. Pár fotek je v albu na rajčeti.

fotogalerie

 
     
   Napsali o nás...                                                                                                             22.3.2015

Jako členové výjezdové skupiny psovodů SDH Hejnice jsme se s Arletkou zůčastnily pátrací akce po pohřešovaném Čechovi v ukrajinských Karpatech. Tamní horská služba nebyla k nasazení psů příliš nakloněna, ale po týdnu bezúspěšného pátrání, kdy docházely síly i finance s nápadem rodiny pohřešovaného souhlasila. Informací nebylo mnoho, nevěděli jsme, kde budeme spát, čili vybaveni stany, vařiči a vším pro přežití v mrazivých teplotách jsme vyrazili směr Ukrajina. Po dni jízdy ve dvou osobních automobilech se šestičlenný tým (4 psovodi, holka pro všechno a překladatel) dopravil do ukrajinského města Jasiňa. Zde jsme se natáhli na dvě hodinky, než nás v šest ráno čekal náklaďák, který nás přepravil do horské vesničky Dragobrat. K naší radosti jsme měli k dispozici hotel. Nanosili jsme věci do volného pokoje, sbalili malé batůžky a vyrazili do terénu. Horská služba vytipovala podle výpovědí zbytku skupiny dvě místa, která chtěla propátrat. Rolba nás přepravila na vrchol Velké Bliznice. Traversem pod vrcholem jsme sešli do lavinového kotle, kde již jedenadvacet záchranářů sondovalo část laviny. Hledali jsme v rojnici těsně pod vrcholem, kde jeden ze psů (Atty Duval-Mar) našel tyčku od stanu, to nás povzbudilo, že pátráme na správném místě. Tento nález určil další postup pátrání. Psi pak šli jednotlivě po lavině směrem dolů. Arleta šla v pořadí druhá, stahovalo jí to neustále do vedlejší laviny a nakonec mě dovedla na místo nálezu, kudy první pes jen prošel již připnutý na vodítku, takže neměl ani čas reagovat. Záchranáři zde začali kopat a cca metr pod povrchem objevili tělo. Arleta byla hrdinkou dne a členové horské služby dospěli k mylnému závěru, že český horský pes je přesně ten pravý pro jejich činnost. Zřejmě si ale neuvědomují, že je za tím velký kus práce, který se vydaří jen u několika málo jedinců. Je pravda, že od začátku se všem moc líbila a nedej bože ještě poté, co našla. To nakonec mohla být i na pokoji, i když zezačátku byli rezolutně proti. Prý psi budou jen v lyžárně. Další den jsme čekali na výsledky sérologie, aby nás pustili do EU. Jobovka byla, že krev nestihli v laboratoři otestovat, protože ji tam veterinář zaslal pozdě. Holka pro všechno tedy celý den volala od čerta k ďáblu a vyjednala nám průjezd přes hranice i bez sérologie. Cestou zpět jsme se zastavili na velitelství horské služby v Užhorodě, kde nás velitel provedl a pohostil.


článek na portálu Libereckého kraje
iDnes.cz
Liberecký deník


pátrací tým


 
     
   PF 2015                                                                                                                       24.12.2014

Krásné a pohodové prožití svátků vánočních a hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v roce 2015 přeje Lenka Čápová

Pf 2015

 
     
   Podzimní prázdniny s Bojarem v Jizerských horách                                                      8.11.2014

Podzimní prázdniny 27.-29.10.2014 jsme si užili s Bojarem a jeho páníčky v Jizerských horách. Každý den jsme chodili na náročné výlety a poznávali podzimní Jizerské hory. Počasí vyšlo ukázkově. Při prvním výletu jsme pokořili Olivetskou horu, Hřebínek, Novou Louku, přehradu na Černé Nise, Maliník a zpět k autu do Rudolfova k elektrárně. Na druhý výlet jsme si popojeli do Josefova Dolu odkud jsme vycházeli na Čihadla, Smědavu, Mariánskohorské boudy a zpět k autům. Středa byla jen procházková na vyvenčení psů - z Rudolfova přes Mlynářův kříž na Libereckou výšinu a zpět na Českou chalupu a poté IQlandia.



Pár foteček pro inspiraci:Nová loukapřehrada Černá NisaČihadla více fotek zde.
 
     
   Evropská výstava psů 2014                                                                                          8.11.2014

Ve dnech 22.-26.10. jsme se účastnily prezentace národních plemen při evropské výstavě psů v Brně. Již ve středu po deváté jsme vyrážely s plně naloženým autem směr Brno. Jeden by ani nevěřil, co všechno se do malého seata s litrovým motorem vejde, dva lidi, tři psi, věci na pět dní a ještě sáně do propagačního stánku. Středa byla přípravná, instalační, aby se od čtvrtka mohlo vše bezproblémů rozjet. Z mála se podařilo vymáčknout maximum a nakonec jsme po prvním zkušebním dni ve stánku měly celkem dobrý pocit, který jsme zalily výborným moštem a zajedly opečenými buřty u Standy Štěpánka v Lelekovicích. V pátek ráno jsme jen nainstalovaly a připravily stánek a pak jsme vyrazily na výlet na Pálavu. Nádherná příroda spolu se skvělým počasím vytvořila nezapomenutelný zážitek. Sobota - výstavní pro čhp - byla celkem plodná. Podařilo se dohodnout spolupráci s francouzským časopisem a českou Faunou, které by chtěli představit ČHP širší veřejnosti. Při představování národních plemen udělali čechohoráci velmi dobrý dojem a celkově byla naše prezentace hodnocena kladně. Zjistily jsme, že tento druh výstav skutečně není pro nás a na další evropskou výstavu nás už nikdo nedostane :o).

Stánky národních plemen:
ČHPchodský pesčeský strakatý pesčeský teriérčeský fousekpražský krysařík
více fotek zde.

Video zezávěrečného kruhu prvního dne, kde jsme s Calvinem a Arletou ve dvacáté minutě reprezentovali plemeno. Ke shlédnutí zde.

 
     
     
   Za Couďáskem do Krušných hor                                                                               24.8.2014

Tentokrát jsme v rámci dovolené navštívili západní Čechy a mimo jiné i naše štěňátko pejska Coudyho. Základnu jsme měli na rybníku u Kadaně odkud jsme vyjížděli na výlety do Krušných hor. Ani umístění kempu mezi elektrárnami Prunéřov a Tušimice s povrchovými doly Nástup a Merkur za hlavou nám nemohlo zkazit zážitek z nádherné přírody. Hned první den jsme se šli pojít na nedaleký Úhošť, kde jsme udělali nejhezčí obrázky při západu slunce.
Prošli jsme nejdelší údolí Krušných hor, vylezli na nejvyšší horu, přešli napříč NPR Přebuz, poučili se z historie, napili z léčivých pramenů v Klášterci nad Ohří, navštívili biograf pro pejsky a v neposlední řadě rozšířili sbírku kamenů o sopečnou lávu.

A k tomu všemu setkání s Couďáskem:Calvin a Coudy více fotek zde

 
     
   Výstavní maraton v Klatovech                                                                                11.7.2014

Poslední červnový víkend jsme měli naplánovánu dvoudenní výstavu v Klatovech. V sobotu 28.6. národní výstava, které se zúčastnilo pouze pět čechohoráků, každý v jiné třídě. Počasí nám přálo, bylo slunečno, ale žádné nesnesitelné vedro. Rozhodčí MVDr. Šimek to bral z gruntu, ale spravedlivě. Calvin získal titul CAJC a BOJ, Arleta pak ve třídě vítězů CAC a BOB. Přespávali jsme s dalšími kamarády čechohoráky v kempu v Hnačově, kde je krásné okolí. Odpolední krátkou probíhačku po břehu vyschlého rybníka si všichni psi užili. Bohužel jsem foťák nevzala, ale pár fotek je u Součků na facebooku. Navečer jsme se ještě sólo vydali ulovit pár kešek. Cestou jsme potkali místní domorodce, kteří byli psy nadšeni a dokonce se přijeli podívat v neděli na naší speciální výstavu. Speciálku posuzovala rozhodčí Iveta Nováková. Výstavy se zúčastnilo 22 z 24 přihlášených čhp. Calvin vyhrál třídu mladých a Best of oposite, Arleta získala titul CAC a BOB. Díky této dvoudenní výstavě splnil Calvin podmínky pro přiznání titulu Junior šampion a Arleta pro přiznání titulu grandšampion.

Foto ze speciálky.

 
     
   Poslední akce roku 2013                                                                                                1.1.2014

Poslední větší akce, které jsme se zúčastnili byl 29.12. výstup na Ořešník s partičkou záchranářů. Počasí nám přálo, nálada byla výborná, psi bez větších rozepřek absolvovali celou cestu na volno. Sraz v 10:00 hod před kostelem v Hejnicích dodrželi všichni, jen pan učitel přišel tradičně pět minut po zvonění. Vedoucí zájezdu František Schejbal mladší vybral trasu na Ořešník, vodopády Štolpichu a kolem památníku Sisi podél Štolpišského potoka dolů do Ferdinandova do hospůdky U Tetřeva. U památníku Sisi jsme si udělali rychlé terénní vyhledání ztracené osoby. Pro Calvina s Caramelou to byla výborná socializačka. Jsme rádi, že jsme se nemuseli brodit sněhem a příští rok to snad zopakujeme. Pár fotek pro naladění od dvorního fotografa Milana Třísky, jinak více fotek zde

 
     
     
   Pf 2014                                                                                                                 23.12.2013

Krásné a pohodové Vánoce a vše nejlepší v novém roce 2014 Vám přejeme všichni z Liberce.
Vstup do galerie přání zde






 
   Krásná jarní sobota                                                                                               23.3.2013

Proč krásná? Vyšlo vše, co vyjít mělo. Hlavně, aby to mělo pokračování. Vyšlo počasí, výlet na rozhlednu Babí lom nad Lelekovicemi a hlavně, vyšlo krytí Arlety Di-Le-Grej černobílým psem Dorian Hvězda Vysočiny. Vyrazili jsme již brzy ráno, abychom vše stihli. Začali jsme procházkou k Lelkovadlu a pak po hřbetu Babího lomu na rozhlednu a zpátky k autu. Pár snímků z procházky je ke shlédnutí zde.

 
     
   Navždy nás opustila Grejsi                                                                                              2.3.2013

Nic netrvá věčně..., proto i my se smutkem v duši jsme se museli rozloučit s naší Grejsi z Láskova. Ve věku nedožitých devíti let nepřežila vyšetření CT kvůli vyhřezlé ploténce. Nejhodnější, nejmilejší a pro mě vždy nejkrásnější Grejsi se již probíhá po nekonečných pláních. Zapomenout se opravdu nedá, měla zlaté srdce, bude pořád se mnou.



 
     
   Pf 2013                                                                                                                       26.12.2012

Krásné prožití svátků vánočních a šťastný rok 2013 přeje Lenka Čápová a CHS Di-Le-Grej
Vstup do galerie přání zde


 
     
   MF Dnes                                                                                                                      26.10.2012

Článek mimo jiné i o národních plemenech.

 
     
   Hrátky se zvířátky                                                                                                         16.9.2012

Ve dnech 7.-9. září proběhlo v Netolicích - v ATC Podroužek klubové setkání přátel českého horského psa. Ve volných chvílích před výstavou a v neděli ráno se mi podařilo nafotit pár záběrů, nad kterými musí každému milovníkovi tohoto plemene zaplesat srdíčko. Na výstavu jsme s sebou vzali Bojara, štěňátko - nyní tedy již jedenáctiměsíčního pejska - po Arletě. Výstavu měli páníčkové zaplacenou, ale na poslední chvíli chtěli cuknout a nedorazit. Rozhodnutí bylo jednoduché, škoda poplatků, psa bereme sebou my. Už jsme takhle vezli Acháta, není důvod nevzít Bojara. Alespoň se všichni sourozenci potkají a zařádí si. První obavy z toho, jak se bude chovat, se po sobotním ránu zcela vytratily a v neděli ho už někteří členové naší smečky nechtěli vrátit zpět páníčkům (a já jsem to nebyla). Krom veteránky Grejsi, Arlety a Escady od Kamenité říčky to byli všichni mlaďasové do dvou let stáří, ale byla to nádhera. Nejprve to byly hrátky sourozenců, ale postupně se přidávali další a další a další. Do fotogalerie se dostanete přes rodinné foto.


 
     
   Rozšiřujem naše řady                                                                                                            1.2.2012

Sedmého ledna se konečně uskutečnilo dlouho slibované setkání s jednou malou čechohoračkou a její paničkou z pozaještědu. Gréta od Kamenité říčky rozšířila naše čechohorácké řady tady na "severu". První ostych z našich dvou teroristek rychle překonala a okolí Čertovy stěny brzy ovládly. Jako by ti psi poznali, že jsou z jedné krve, hráli si, ostaních psů si nevšímaje. Jak se říká "svůj k svému". Holky jako vždy dělají při focení ofuky, ale snad se pár fotek v tom ošklivém počasí povedlo. Budeme to muset brzy zopakovat. Pár foteček zde.


 
     
   PF 2012                                                                                                                             

Kliknutím na Pfko se dostanete do galerie přání.


 
     
   výlet do brdských lesů                                                                                                         

Dne 3. prosince 2011 byl uskutečněn druhý oficiální výlet přátel a chovatelů českých horských psů tentokrát do oblasti Brd. Výlet byl báječně naplánován i s opékáním buřtů a koláčky, objednáno bylo perfektní počasí, přesto že předpověď hlásila déšť. Z místa srazu - Všenory u nádraží jsme popojeli vlakem do Řevnic a odtud pěšky přes hřeben zpět do Všenor k Formánkům na výborné koláčky. Poznali jsme tři zajímavá místa Brdských vrchů - Jezírko, magické místo Skalka a Černolické (čertovy) skály. Sešlo se šest čechohoráků - nejstarší důchodkyně Frencis Netolická obora (9 let), skoro důchodkyně Grejsi z Láskova (7,5 roku), Riky - "C" Myší díra (4 roky), Arleta a Achát Di-Le-Grej (3,5 roku) a Aky z Hostýnského trailu (3 roky). Všichni přežili v pohodě a ve zdraví. Užili jsme si to, poklábosili, psi si pohráli a vyběhali se, zaujali jsme několik lidí nejen v Řevnicích a to je přesně ten důvod, proč taková setkání dělat párkrát do roka. Vzácnými hosty byli manželé Síbrtovi, dlouholetí musheři a chovatelé husky. Velké poděkování patří Míše Formánkové za naplánování tohoto setkání. Míšo děkujem!
Opravdu jen pár fotek na rajčeti.


 
     
   Psí kusy 09/2011                                                                                                                   

Jedna malá zmínka o našich čechohoračkách v článku o geocachingu v časopise o psech a lidech psí kusy. Povídání tam pravda mnoho nemáme, asi jen dvě věty v textu, ale zato fotka na úvodní stránce článku :O).

 
     
   Asta Di-Le-Grej                                                                                                                               

Dostali jsme od majitelů naší Astičky fotky ze 7. srpna, kdy byly "štěňátkům" tři roky. Z malého štěňátka vyrostla velká krasavice, ve které vidím celou Grejsi. Jsem ráda, že se mohu dmout pýchou a podělit se s Vámi o pár foteček. Astičce a jejím páníčkům přejeme ještě hodně spokojených společně prožitých let.

 
     
   Bloody walk over Krkonoše 1.-3.7. 2011                                                                              

Nechaly jsme se zviklat na přebor národních plemen v dogtrekingu, přestože tyto radovánky nejsou naší oblíbenou disciplínou. Naštěstí se tam objevila i kategorie TURISTICKÁ (trasa pouze 25 km) a to bylo právě pro nás. Náš první dogtrek :oD. V instrukcích stálo: "Na trati TUR uvítáme i rodiny s dětmi - prostě se zde jedná o náročnějčí procházku - a my vám změříme čas. Kdo to pojme opravdu sportovně a poběží, také ho nezavrhneme." Kochací procházka nám zcela vyhovovala, počasí jen tak tak vyšlo. Na zpáteční cestě jsme musely trochu přidat do kroku, abychom nezmokly, ale nakonec vše dobře dopadlo. Ne tedy pro trekaře na trati MID (50 km), ti déšť chytli s plnou parádou. Na začátek července počasí neobvyklé, ale teploty okolo 18°C a studený vítr nám naprosto vyhovovaly. Trasa vedla pěknou krajinou, bohužel více méně po asfaltce. Z tvrdého povrchu mě pěkně pálily chodidla a ke konci trasy to vypadalo, že jdu bosa, jak jsem cítila každý kamínek pod nohama. Trasa a itinerář byly perfektně připravené, nikde se nebloudilo, kontrolní body jsme také nalezly hned. Než jsme tam jely, rozmýšlela jsem se, zda vezmu obě holky na trať 25 km, nebo jen Arletu na 50 km. Grejsi by bylo doma smutno a tak jely obě, i když jsem měla obavy, zda vůbec dojdeme. Obavy se nakonec ukázaly zbytečné. Je pravda, že první půlku trasy jsme se neustále s dalšími trekaři vzájemně předcházeli a Grejsi by si raději s pejsky hrála, neustále se po nich otáčela a schválně zpomalovala, ale v druhé půlce, jako by již cítila, že jdeme zpátky, nasadila klus. Musela jsem využít její druhé mízy, zrychlila chůzi a ostatním jsme utekly. Náš konečný čas - 5:40, dostaly jsme diplom a vodítko v národních barvách. Padla tam věta: "Všichni jste vítězové." Nepsalo se pořadí, pouze výsledné časy. Akce byla perfektně připravená i s doprovodným programem. Od 18 hod. byla v místním kostele zahájena výstava fotografií, promítání filmů Člověk v tísni a vystoupení hudební skupiny Bejlí. Po osmé jsme s holkama vyrazily zpět do kempu v Mostku na večeři a do spacáku s pocitem dobře prožitého dne. Škoda jen, že bylo málo účastníků především z řad národních plemen. Jeden chodský pes, tři čhp, nejvíce zastoupeno bylo plemeno československý vlčák (přesný počet netuším), český strakatý pes ani jeden! Snad to s tou účastí v dalším ročníku bude lepší, protože jinak již není co zlepšovat. :o) Ještě jen musím dodat, že jsem se opět přesvědčila (ať už na vlastní kůži z kolizí na trati, nebo z vyprávění u čaje) o tom, že nám čhp maximálně vyhovuje pro jeho povahové vlastnosti v porovnání s ostatními plemeny. I zahradničení na vlastní pěst, při kterém chytá paničku záchvat vzteku je pro tuto chvíli zapomenuto.:O)
Pár foteček (opravdu jen pár) najdete na rajčeti po kliknutí na diplom.

 
     
   Mezinárodní výstava Praha 2011                                                                                            

14. květen byl pro nás šťastným dnem. Přihlášené byly obě holky, obě získaly titul CAC ve svých třídách. Arleta pak ještě titul BOB a mohla tak reprezentovat plemeno ve velké národní ceně a v neuznaných plemenech, kde vyhrála oceněné čtvrté místo. Rozhodčí pro naše plemeno byla Iveta Nováková, která jako jedna z mála rozhodčích na mezinárodních výstavách, psy důkladně prosahala a posoudila. Poznala, že se jedná o matku s dcerou a titul vítěze plemene nakonec zadala té mladší. Neuznaná plemena posuzovala Mgr. Ovesná, která k mému úžasu na Arletu také sáhla, dokonce jí prohmatávala důkladněji, než ostatní psy. Nejspíš doufala, že zavrčí a bude mít důvod jí dát na poslední místo. Arleta ani nepípla, ani se nepohla, přesto skončila na čtvrtém místě ze čtyř. Čechohorák zkrátka není pro paní Ovesnou favoritem, jak jsme se přesvědčili na mnoha jiných výstavách. V národní ceně skončila na nebodovaných místech plemena český strakatý a český horský pes. Ostatně jako vždy, a není se čemu divit, když do výstavního kruhu nakluše 24 československých vlčáků, 28 chodských psů, 14 krysaříků, 8 fousků a pouze dva čechohoráci. Ta hodně početná plemena zkrátka musí stát na bednách už jenom pro ty masy, které na výstavy chodí. Kdo by se zabýval čechohoráky, kteří se dostavují na mezinárodní výstavy v maximálním počtu pěti psů a to ještě pouze, když se zadaří?
Čechohoráci sice moc nezaujali rozhodčí v závěrečných soutěžích, ale návštěvníkům výstavy se líbili a dělali rozruch :o)
Grejsi z Láskova titulem z této výstavy splnila podmínky pro udělení titulu český grandšampion.
Arleta Di-Le-Grej titulem z této výstavy splnila podmínky pro udělení titulu český šampion.

 
     
   Zima 2010                                                                                                                            

Na rajče jsem vložila pár fotek ze zimních psích radovánek, které jsem zachytila na procházkách do okolí Liberce. Hory dokáží být krásné, ale i drsné. Fotky možno shlédnout zde.

 
     
   PF 2011                                                                                                                              

 
     
   Za Rikoušem na Broumovsko                                                                                             

Na dovolenou jsme se vydali do východních Čech. Jednak proto, že jsme to tam ještě neměli prochozené, a za druhé proto, že tam bydlí jedno z našich štěňátek, které jsme samozřejmě navštívili. Slibovala jsem dovolenou, na kterou dlouho nezapomeneme a skutečně jsem nelhala. Broumovské stěny a Teplické skály nemají chybu, proti nim je Český ráj čajíček pro batolata. Na kemp, ve kterém jsme bydleli celý týden také dlouho nezapomeneme. Suchý záchod jsme naposledy okusili na vlastní kůži před dvaceti lety u prababičky v Podkrkonoší. Ale fakt, že jsme v "kempu" jediní kempaři převážil nad konfortem. Týden to snad vydržíme!
Hned první den jsme sebe i psy odrovnali na žebříkách v Adršpašsko-Teplických skalách. Druhý den měl být odpočinkový - výlet na dělostřeleckou pevnost Stachelberg a Rýchorskou boudu. Třetí den část Broumovských stěn směrem na Kamennou bránu, Korunu a Junáckou vyhlídku. Čtvrtý den druhá část Broumovských stěn - Hvězda, Divadlo, Supí koš, Kovářova rokle. Teprve pátý den byl skutečně odpočinkový do profláknutého Babiččina údolí.
Pár foteček ze setkání s Rikoušem:Arleta a Rikouš více fotek zde

 
     
   Hektický květnový víkend                                                                                                       

22. května jsme se zůčastnily s Arletou mezinárodní výstavy v Litoměřicích, která pro nás neskončila příliš radostně. Posuzoval přísný, ale spravedlivý Ing. Dostál, který narozdíl od rozhodčí v Praze tituly šetřil. Fenám, které byly ve svých třídách samy tituly nezadal. Ve třídě mladých se poprvé ukázala moc pěkná fenka Aimie ze Skuhře (výborná 1), která si musí nejprve na rušné prostředí výstav zvyknout. V mezitřídě byla samotná Arleta, také pouze výborná 1 bez titulu, kvůli mírně představené zádi. V otevřené třídě si to rozdaly Bajka Cidova Bouda (velmi dobrá 3), Carmen Ledová Bouře (CAC, BOB) a Dona z Pixáku (výborná 2). Ve Velké národní ceně Carmen reprezentovala plemeno velmi dobře, ovšem na stupních vítězů český horský pes opět chyběl. Dopadlo to jako vždy: 1. místo Československý vlčák, 2. místo Chodský pes, 3. místo Pražský krysařík. Pár fotek na rajčeti.

23. května Arletu čekaly první zkoušky z poslušnosti podle ZOP. Konaly se na jiném cvičáku, než je ten náš, ale ostudu jsme určitě neudělaly. Absolvovala je bez ztráty kytičky (100 bodů ze 100). Tak jsme si alespoň trochu zlepšily náladu :O)

 
     
   Mezinárodní výstava v Praze 2010                                                                                  

1. května jsme se zúčastnili s Arletou mezinárodní výstavy v Praze. Grejsi byla samozřejmě s námi, jako morální podpora. Posuzovala Mgr. Ovesná, s kterou jsme ještě tu čest v kruhu neměli. Pouze v závěrečných soutěžích, kterých jsme se na minulých výstavách s Grejsi účastnili a to nás vždy přehlédla, jak širé lány. Pověst, která rozhodčí předcházela opravdu nelhala. Tentokrát se posuzování obešlo bez tlachání o vaření a pletení, neboť bylo tak rychlé, že na to nebyl ani čas. A čtyři čechohoráci ve čtyřech třídách byli během deseti minut posouzeni, byly rozdány tituly a vše zapsáno v rodokmenech. A na to jsme všichni celé dopoledne čekali! S tituly rozhodně nešetřila, všichni dostali CAC a tudíš i Arleta tímto titulem splnila, po absolvování třech výstav, podmínky pro přidělení titulu Junior šampion :O) Odpoledne jsme ještě prezentovali plemeno na Velké národní ceně. Bohužel pro čechohoráky byla rozhodčí opět paní Ovesná, takže to dopadlo tak, jak jsme všichni předpokládali, i když naděje umírá vždy poslední. Čechohorák reprezentovaný fenkou Carmen Ledová bouře s Milanem Pokorným se na hodnocených místech neumístili. Naštěstí bylo minimálně dvacet lidí, kteří se zastavovali u čechohoráckého "ležení" a ptali se nás v průběhu celého dne, co je to za plemeno a jestli si holky mohou vyfotit, nebo pohladit. Takže dojem plemeno rozhodně udělalo, i když se paní rozhodčí nelíbí.
Vybavena fotoaparátem jsem chtěla udělat pár pěkných fotek, ale posuzování bylo tak rychlé, že to opravdu nešlo. Než jsem přeběhla z jedné strany kruhu na druhou pro lepší pozici na focení byl pes posouzený. Takže pár fotek je, ale nejsou nic moc. Fotky na rajčeti zde.

 
     
   Psalo se o nás...                                                                                                          

V souvislosti se zemětřesením na Haiti se novináři zaměřili na výcvik záchranných brigád kynologů. I Arleta je tam chvilkama vidět. I když to na fotkách, ani na videu není moc vidět, byla tam tma jako v pytli. Psi nejprve musí vyhodnotit, kam vůbec šlapou. Arleta, chudák neměla ani světýlko, proto takový pomalý, dá se říct až velmi nesmělý vstup do tmavých podzemních štol.

Záchranáři cvičili v Terezíně, jak najít zavalené osoby

Terezín /FOTOGALERIE/ - Cvičení svazu záchranných brigád kynologů a dobrovolných hasičů z Hejnic na Liberecku proběhlo v sobotu v areálu pevnosti v Terezíně na Litoměřicku.

Autor: Karel Pech video audio 13×foto komentářů 18.1.2010 8:17 aktualizováno 18.1.2010 15:47

Dvacítka kynologů -záchranářů nacvičovala hledání zavalených osob pomocí speciálně cvičených psů. Taková cvičení se provádějí minimálně jednou do měsíce a vždy v jiné lokalitě, aby se co nejvíce podobala realitě a psi si na místo, kde hledají zavalené osoby, příliš nezvykli.

„V Terezíně nejsme poprvé a podmínky jsou zde hodně podobné jako v realitě. Je tu mnoho chodeb, je tu tma a pro psa je velice složité zavalenou osobu najít,“ říká jeden z členů brigády, policejní psovod Jaroslav Ebel.

„Část kolegů, kteří zde dnes cvičí, má již bohaté zkušenosti ze záchranných misí, například při zemětřesení v Turecku, Thai – wanu, Iráku a záchranu osob po tsunami na Srí Lance,“ přibližuje František Schejbal, vedoucí brigády a velitel SDH Hejnice.

Záchranáři, kteří cvičili v sobotu v Terezíně, se chystali také na Haiti. „V týdnu jsme se chystali pomoci obyvatelům postiženým zemětřesením na Haiti, ale bohužel se včas nenašly finanční prostředky a když jsme je dali konečně dohromady, tak už bylo na cestu na Haiti pozdě. Šance na záchranu zasypaných lidí je reálná tak do tří dnů a my bychom tam dorazili mnohem později,“ dodává Schejbal.

 

video z idnes.tv (mělo to být v nějakých regionálních zprávách):

 

 

 
     
   Cvičákovský výstup na Ještěd 2010 (17.ledna)                                                           

Měl to být megavýlet, celý cvičák byl vyzván k 1. a poslednímu společnému pokoření vrcholu Ještědu v tomto roce. Špatné počasí většinu lidí odradilo. Zbyla jen hrstka statečných vybavená ježdíky pro rychlejší sjezd z kopce dolů. Slejzali jsme se, jak švábi na pivo. Po akademické čtvrthodince bylo jasné, že žádný blázen již nedorazí. Skupinka čítající šest lidí a sedm psů vyrazila od konečné tramvaje směrem nahoru do míst, kde jsme přes ukrutnou mlhu horský hotel Ještěd pouze tušili. Jednu výhodu to přeci jen mělo, potkali jsme pouze jednoho člověka, který nás upozornil, abychom si psi připnuli na vodítka, aby nám neodletěli. Argoušova kila navíc (obtloustlý choďák) se tentokrát hodila. Pán si skutečně nevymýšlel. Ještěže Arleta s Grejsinou byly na vodítku jinak by to paničku odfouklo. V bufetu na Ještědu jsme byli jediní návštěvníci, takže vzít psi dovnitř nebyl žádný problém. Zanedlouho po nás přišla skupinka čtyř čtyřicátníků, také vybavených ježdíky, kteří šli trasu opačným směrem. Nejsme jediní blázni! Cesta dolů byla rychlá, slalom mezi lyžaři, natlučené zadky o výmoly, ušlapáni vlastními psy. Ale jelo to dobře!

Fotky i s komentářem jsou ke shlédnutí zde.(argolifavo.rajce.idnes.cz)

 
     
   Pf 2010                                                                                                                                   

 
     
 

 Krkonoše 2009                                                                                                                     

Letošní dovolenou jsme zasvětili našim nevyšším horám Krkonoším. Každý den jsme z kempu u Dvora Králové dojížděli do hor na menší túrky. Psi se  chovali nad očekávání vzorně, v kempu i mimo něj nemuseli být přivázaní, lidí si nevšímali a drželi se u karavanu. Nebyl jediný den, kdy by se nás lidi neptali co je to za plemeno. S potěšením musím říct, že byla i spousta takových, kteří čechohoráka znají, no jo, hory se zkrátka nezapřou. Je až s podivem, jak se mínění těch, kteří toto plemeno znají za pět let, co jsme si pořídili první čechohoračku Grejsi, změnilo. Ještě před třemi roky jsme podle lidí, které jsme potkávali měli doma malého, drobného mrzáčka, ještě jsem zapomněla dodat málo chlupatého. A dnes máme pořádné velké psy a v naprosté většině komentářů i krásný chovný pár. Takže malá, málo chlupatá fenka povýšila na pěkného chovného psa :O).

Za nejhezčí považuji výlet ze Špindlerova mlýna pod Kozími hřbety na Luční boudu a zpět údolím Bílého Labe. Je to trochu náročnější terén, ovšem o to hezčí, protože tam moc lidí nepotkáte a můžete si v klidu vychutnat tu krásu kolem sebe. Ne jako na Sněžce, kde jdete v zástupu lidí, ze kterého pomalu nemůžete ani vystoupit a odpočinout si. Třiceti stupňové vedro je zničující, stín je vzácností a ještě musíte poslouchat ty řeči, od lidí, kteří se nahoru nechali vyvézt lanovkou a teď si jdou jen spokojeně dolů: "no podívej, jak se ta paní má, když jí pejskové táhnou". Paní se skutečně má, ale kdyby pejsky neměla, mohla se také svézt lanovkou a jen si v klidu sejít dolů. Fotky z jednotlivých výletů si můžete prohlédnout zde.

 
     
 

 Holky v akci                                                                                                                              

Na různých webech jsou krásné fotky psů, z kterých úplně čiší radost z pohybu. Chtěla jsem se pokusit také o nějaké fotky v pohybu, aby pořád nebyly jen statické fotky, jak pes sedí, stojí, leží... v pěkném zátiší. Řeknu vám, je to pěkná fuška. Buď je to všechno dost z dálky, nebo zase vybíhají z fotky. První pokusy můžete shlédnout zde.

 
     
 

 Lyžovačka 2008                                                                                                                   

Když se řekne český horský pes, většině lidí se nevybaví vůbec nic, protože toto plemeno neznají, a tomu zbytku se vybaví závody psích spřežení. My v tomto ohledu plemeno příliš dobře nereprezentujeme! Na závodech jsme byly jednou a upřímně řečeno stačilo nám to (především paničce). Ale našly jsme novou zálibu v běžkování. Znáte také ten pocit, když si vyrazíte s někým na běžky, ale ten někdo je daleko před vámi a vidíte jen jeho záda, jak se ztrácí v dálce? Všem okolo to perfektně jede jen vám se lyže do kopce kloužou a z kopce to vůbec nejede? Když ho konečně dojedete, připlazíte se s jazykem na vestě, nadáváte na celý svět a slyšíte jen ty dvě slova "tak jedem". S Grejsi je tohle všechno už minulostí. Teď si užívám to "věčné" čekání na někoho. A musím říct, že je to každým rokem lepší. Foto na rajčeti.

 
     
 

 PF 2008                                                                                                                                

 
     
 

 Nevyrovnaná povaha                                                                                                    

A léta běží vážení... Jsou to již tři roky co jsme si pořídili fenku českého horského psa a přitom se to zdá být jako včera. Všichni mě od tohoto plemene odrazovali, veterinářka mi řekla: "šíleně nevyrovnaná povaha, pořiďte si raději zlatého retrívra", na cvičáku: "zase takovýho psa na nic, s kterým se nedá cvičit, pořiď si radši ovčáka nebo belgičana".

Když jsme si ji poprvé přivezli, bála se úplně všeho, našeho druhého psa, lidí, aut, z čehokoliv co jsme potkaly na procházce byla "vykulená" - z hromady písku, z igeliťáku, s kterým si vítr pohrával. Na procházce za každým běžela a šla ho vyštěkat. Když jsme poprvé přišly k veterinářce a Grejsi ani nezavrčela, tak mi povídá: "to máte velké štěstí, že má takovouhle povahu". Upřímně řečeno, byla jsem z ní opravdu nešťastná. Jediné co nás těšilo, že může chodit na volno, držela se nás, protože strach ji nedovolil se vzdálit. Začaly jsme chodit na cvičák. První týdny byly opravdu strašné, bála se psů, při cviku přivolání, kdy všichni psi dostali volno, se všichni slítli na Grejsi jak sršni a ta chudák nevěděla kam se schovat. Čas plynul, rok se s rokem překulil a nás čekal výcvikový tábor briardů, bovierů a spřátelených plemen mimo jiné i ČHP. Grejsi byl přesně rok a měsíc, navenek už vypadala jako celkem slušný horák, se psy si ráda hrála, ale nedej bože aby na ni někdo sáhnul a pohladil si ji. Dokonce ani za úplatek "piškotky ráda sním, ale zkus na mě sáhnout, tak něco uvidíš". O měsíc později jsme šly na naši první klubovou výstavu. Zřejmě věděla, že je na výstavě a všichni na ní koukají, tak se předváděla (jinak si to nedovedu vysvětlit). Ne že by nevrčela, při ukazování zubů si na rozhodčího trochu vrkla, ale vzhledem k tomu, že zavrčely snad všechny fenky v naší kategorii, mi to ani nevadilo. A víc už na ní rozhodčí nesahal, takže mohla ukázat jak je vychovaná a krásná, ovšem když na ni nikdo nesahá. Výstavu nakonec vyhrála, ovšem co teď, co když nás na další výstavě vyhodí z kruhu když zavrčí až na ni bude rozhodčí sahat a prohmatávat, to bude ostuda! Byly jsme na čtyřech dalších výstavách u třech různých rozhodčích a vždycky to nějak vyšlo, že získala titul. Vždycky to byla sázka do loterie jestli zavrčí nebo ne, ale štěstí stálo doposud při nás.

Letos se konala klubová výstava v Lanškrouně při příležitosti oslav 30.tého výročí založení klubu ČHP. A konečně to přišlo, poprvé jsme ve své kategorii skončily na druhém místě. Paradoxně přesto, že jsme tuto výstavu nevyhrály byla to naše nejlepší výstava. Po vynikající a důkladné práci paní rozhodčí, která prohmatávala snad všechny části těla psa a po ukázání zubů Grejsi ani jednou nezavrčela. Rozhodčí na ni schválně několikrát sahala a doufala, že zavrčí aby měla rozhodování snazší, ale Grejsi ani jednou nezaváhala a chovala se suverénně a s přehledem, jako by to byla samozřejmost, že na ni každý od mala sahá a s každým je kamarád. Nad slovním spojením "výborná povaha" v posudku mi srdíčko zaplesalo a bylo mi jedno, že nevyhrála. Byly to tři roky dřiny, abychom se dostaly, tam kde jsme teď. Dřinou myslím výcvik poslušnosti v kynologickém klubu, pár složených zkoušek z výkonu, neustálé výlety a nejrůznější situace, kde se setkává s lidmi,...ale především, co pomohlo nejvíce je záchranářský výcvik, kde se Grejsi dostává do kontaktu s lidmi nenásilnou formou, hladí si jí a odměňují zato, že je našla a "zachránila".

Ten, kdo měl možnost vidět Grejsi na výcvikovém táboře by ji teď nepoznal. Vetrinářka měla pravdu, že mají nevyrovnanou povahu, ale záleží jen na majiteli psa a chovateli, jak se k tomu postaví, jestli chce mít vychovaného, bezproblémového psa, kterého může vzít kamkoliv, nebo psa, který ze strachu po všem "vyjíždí". ČHP je sice od přírody velmi inteligentní a učenlivý, ale občas tomu musíme pomoci a ne před problémem strčit hlavu do písku.

Na závěr jen pár ilustračních fotek z výstavy, především mladí pejsci. Omlouvám se za sníženou kvalitu fotek, docházely baterky ve foťáku. Foto na rajčeti.

 
     
 

 Titul český šampion                                                                                                         

Po absolvování čtyř výstav, dvou mezinárodních, jedné speciální a klubové výstavy, získala Grejsi titul český šampion.

 
     
 

 Orientační běh                                                                                                                                 

Kolegyně v práci našla na internetu stránky Podještědské smečky a mimo jiné tam byla i informace o pořádání prvního ročníku orientačního závodu se psem. Tak jsem si řekla, že by to mohla být sranda, měly jsme to blízko (závod se konal ve Stráži nad Nisou), tak proč to nezkusit. Závodu se zúčastnilo osm soutěžících se svými psy, někteří měli více než jednoho. Trať byla 10 km dlouhá a jako na potvoru bylo 9. června příšerné vedro. Naštěstí trať vedla hlavně lesem, takže se dalo schovat do stínu stromů, ale přesto Grejsi vymetla všechny možné potůčky a kaluže, které jsme cestou potkaly. Na trase bylo připraveno šest stanovišť, kde nás čekaly nějaké úkoly. Prolézání tunelem - naštěstí Grejsi byla zvyklá prolézat tunelem (na obou stranách otevřeným), tak to nebyl problém, ale zrada byla u druhého tunelu, který byl na jedné straně volně položený, takže nebylo vidět na konec. Tam se jí nechtělo, už už to vypadalo, že tam snad budu muset vlézt já, aby šla za mnou, ale nakonec si to včas rozmyslela a vlezla tam sama za mého velkého povzbuzování. Druhý úkol byl pro psa přeskočit překážku a pro pána ji podlézt. Překážkou byla tyčka asi ve výšce padesáti centimetrů, přesto že je Grejsi zvyklá skákat i větší výšky tohle byl problém s velkým p, protože "jenom" tyčku neznala a neustále ji chtěla místo přeskakování podlézat. Nakonec jsem ji nějak přemluvila, tak i tento úkol jsme splnily. Na jednom stanovišti byl vědomostní test. V domnění, že toho o psech vím docela dost, mě zaskočila  i taková otázka jako kolik má pes zubů. Uprostřed lesa jsem začala psovi lézt do tlamy a počítat zuby, no naštěstí má Grejsi všechny zuby, tak jsem se i dopočítala správně. Na jednom stanovišti bylo také plazení, naštěstí jenom psa :o), a pak ještě poslušnost, sedni, lehni,.... Na dvou místech bylo úkolem najít razítko a natisknout si ho do bodovací kartičky. Začala jsem běhat po lese a hledat v jehličí ten klasický polštářek na namáčení razítka, po chvíli hledání říkám psovi: "hledej, no to jsi záchranářský pes?" a Grejsi s tlamou rozesmátou od ucha k uchu sebou plácla na zem, a že prý si to mám najít sama, ona že svoje disciplíny už splnila. No zdárně jsme všechno našly i splnily a přesto nás na konci celého závodu čekal ještě menší rozstřel, protože byla rovnost výsledných časů. Měly jsme stejný čas s jednou slečnou s křížencem rotwailera a pitbulo-středoasiata. Závěrečný rozstřel byl o poslušnosti (na vodítku, bez vodítka, byly tam i takové úkoly, které jsme nikdy nedělaly a překvapivě je Grejsi neudělala :o) ale druhý pejsek také ne, zkrátka bylo to tak, že co jsme udělaly my oni taky, co se nám nepovedlo jim taky ne. Pořadatelka už nevěděla co si na nás vymyslet, vypadalo to, že nějaká vyšší síla chce, abychom byly oba vítězové. Nakonec byl cvik, kdy jsme měly psy nechat odložené v sedě, odejít na dvacet kroků a bez mluvení si je přivolat. Dělaly jsme tam "psí kusy" a psi jen seděli a koukali na nás co to tam ty paničky dělají. Nakonec jsem předstírala, že utíkám a "závisláček" se rozeběhl za mnou. Druhý pejsek zůstal sedět a díky tomu jsme skončily na prvním místě, ale jak se říká, bylo to o chlup :o)

 
     
 

zpět do galerie